Řecko II. – Po ozubených kolech

Železniční trať vedoucí z Diakopta do Kalavrity je jedinou ozubnicovou dráhou v Řecku. Rozchod koleje je netradičních 750 mm. Jedná se o nejužší veřejně provozovanou ozubnicovou trať na světě. Nachází se na severní straně Peloponéského poloostrova, v půli cesty mezi městy Korinth a Patra. Výstavba železnice byla zahájena v roce 1889 a dne 10. března 1896 byla slavnostně otevřena. Celková délka tratě je 22,3 km, z toho tři úseky o souhrnné délce 3,8 km jsou vybaveny Abtovým ozubnicovým systémem. Maximální sklon na adhezní části činí 33 ‰, v ozubnicovém úseku až 175  ‰. Trať stoupá od hladiny moře převážně kaňonem řeky Vouraikos až do nadmořské výšky 750 m. Z pohledu strojvedoucího si trať lze prohlédnou na tomto odkazu (2015) nebo z doby provozu původních francouzských souprav zde (2000).

Schématické znázornění tratě.

V současné době infrastruktura a kolejová vozidla jsou vlastněna a udržována Organizací řeckých železnic (OSE, řecky: Οργανισμός Σιδηροδρόμων Ελλάδος – Ο.Σ.Ε.). Osobní vlaky jsou provozovány TrainOSE. Dne 19. května 2003 zde byly započaty rozsáhlé dlouhodobé rekonstrukční práce (opravy mostů, rozšíření tunelů, výměna ozubnice,…), které souvisely s příchodem a následným testováním nových kolejových vozidel. Ta byla objednána u společnosti Stadler Rail a nahradila tak přes 40 let starý vozový park. Celkové investiční náklady (včetně pořízení vozidel) činily 37 mil €.

Do roku 2009 zde bylo v provozu šest souprav speciálně navržených pro tuto ozubnicovou trať. Byly přizpůsobené specifickému prostředí této tratě (poloměry oblouků, výšky tunelů, mostní konstrukce,…) Soupravy pochází z Francie. První tři (dodány v roce 1958) vyrobila společnost Billard a další tři (dodány v roce 1967) společnost Decauville. Souprava se skládá ze tří vozidel. První vozidlo, které je směrováno vždy čelem k Diakoptu, má 4 nápravy, hmotnost 11 tun a je hnací. Má trakční motor, který pohání ozubená kola i normální nápravy. Druhé vozidlo je zdrojem výroby elektrické energie (označuje se jako OPE). Spalovací motor od společnosti Billard má výkon 260 kW při 1500 otáčkách za minutu, zatímco motor od Decauville má výkon 370 kW při 1500 otáčkách za minutu. Hmotnost činí 7 tun. Třetí vozidlo je vždy směrováno čelem ke Kalavritě a je řídící.  Hmotnost činí 7 tun, má 4 nápravy s ozubenými koly, které slouží pouze  k brzdění. Kapacita soupravy je 81 sedících cestujících a to jak v 1., tak ve 2. vozové třídě. Celková kapacita je až 100 cestujících. Na adhezním úseku železnice dosahuje vlak maximální rychlosti 40 km/h, na ozubeném úseku 12 km/h. V dnešní době jsou kromě soupravy 3005 všechna původní vozidla v neprovozním stavu. Přenést se do doby pravidelného provozu těchto souprav můžete například shlédnutím těchto videí – 1, 2, 3 a 4.

Přehled vozidel vyrobených ve Francii.

Pohled do depa na jedinou provozní soupravu 3005 (vpravo).

Odstavená a nepotřebná vozidla, která ještě v roce 2009 byla v pravidelném provozu. Odstavná kolej stanice Diakopto.

S investiční akcí celkové opravy tratě souviselo i pořízení nových jednotek. Ty byly objednány u společnosti Stadler Rail a měly tak z provozu odstavit přes 40 let starý vozový park. Celkem čtyři, speciálně pro tuto trať vyrobené (2008), jednotky byly do pravidelného provozu nasazeny v roce 2009. Označují se jako BDmh 2Z+4A/12, interně pak 3107, 3108, 3109 a 3110. Nejvyšší dovolená rychlost na adhezní trati je 60 km/h. Na ozubené koleji činí 25 km/h při jízdě ve stoupání a 16,5 km/h při jízdě po spádu. Pohon jednotky zajišťuje motor MAN o výkonu 588 kW umístěný ve středním (hnacím) voze. Celková hmotnost činí 55 tun. Kapacita soupravy je 104 sedících cestujících. Velká okna nabízí návštěvníkům pohodlný výhled na krajinu. Stanoviště strojvedoucího je od prostoru pro cestující odděleno skleněnou přepážkou, což umožňuje přes velké čelní okno skutečně skvostný pohled na trať.

Přehled vozidel vyrobených společností Stadler Rail.

Nákres jednotky BDmh 2Z+4A/12.

Stanoviště strojvedoucího jednotky 3108.

Pohled na jednotky 3108 + 3107 + 3109 v depu Diakopto. Vpravo pak ne zcela správný anglický text s vymazaným doslovným překladem „toothed“ (zubatý).

Jednotka 3108 byla právě přistavena k nástupišti ve stanici Diakopto.

Souprava vlaku tvořená jednotkou 3108 přijíždí z depa, které je patrné v pravé části snímku.

Při cestě z Kalavrity do Diakopta zachycena jednotka 3107 při překonávání hluboké rokle řeky Vouraikos.

Impozantní most přes řeku Vouraikos překonává jednotka 3108 při cestě do Kalavrity.

Závěrečné metry po ozubnici zdolává souprava 3107 nedaleko stanice Mega Spileon.

Kolem odstavné koleje klesá ze stanice Mega Spileon vlak vedený jednotkou 3108.

Kalavrita, konečná stanice. Vzadu lze spatřit halu výtopny, ve které je deponovaná nedávno zprovozněná parní lokomotiva ΔΚ8.001.

Přehled parních lokomotiv provozovaných v minulosti na této trati.

Provoz na ozubnicové trati Diakopto – Kalavrita je celoroční. V pracovní dny se zde můžete setkat se třemi páry vlaků, o víkendech a svátcích/prázdninách s dalšími dvěma páry navíc. Jízdní doba trvá asi hodinu. Z Diakopta vlaky vyjíždí v 8:45, 11:15, 12.33♦, 14:32 a 15:52♦. Zpět z Kalavrity pak v 9:57, 12:27, 14:30♦, 15:50 a 17.08♦. (♦ jede o víkendech a svátcích/prázdninách). Technické zázemí železnice se nachází ve stanici Diakopto, kde je areál depa. V době parní éry existovalo zázemí taky ve stanici Kalavrita, v dnešní době se zde nachází remíza. Je zde deponována parní lokomotiva ΔΚ8.001 (výrobce Cail) z roku 1981, která vyráží na trať při zvláštních příležitostech. Ta byla opravena a  po osmi letech odstavení vyjela loni 16. 6. na zkušební jízdu. Krásně zpracované video ze slavnostní zkušební jízdy můžete shlédnout zde.

V těsné blízkosti železniční kolejnice existuje stezka, která byla dříve využívána místními obyvateli a dnes je součástí evropské cesty E4. Což je mezinárodní označení Evropské dálkové turistické trasy začínající na nejzápadnějším místě v Portugalsku, která pokračuje přes Španělsko, Francii, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko do Řecka. Osobně doporučuji se z vrcholové stanice Kalavrita svézt zpět do stanice Mega Spileon a vydat se po stezce podél koleje kaňonem řeky Vouraikos až do Diakopta. Cesta zabere asi 5 hodin i s fotografováním.

Výhybna Kerpini.

Stanice Mega Spileon. Vlaky zde projíždí mezi stoly a hosty místní nádražní restaurace.

Příprava k přechodu na ozubnicovou část tratě. Rychlostník informuje strojvedoucího o konci povolené rychlosti 30 km/h a začátku rychlosti 12 km/h. Což je pozůstatek z doby provozu francouzských souprav. Moderní jednotky Stadler mohou po ozubnici klesat rychlostí 16,5 km/h.

Detail přechodu na ozubnici.

K plynulému a bezpečnému přechodu vozidel slouží vzduchové odpružení „přechodnic“. To zajišťuje dvojice vzduchových válců umístěných vedle trati.

Pohled na trať a koryto řeky.

Vodopády, vedle jichž stoupá trať do Kalavrity.

Tunely vysekané ve skále.

Až těžko uvěřitelné, co dokázali vytesat do skalního masivu dělníci na přelomu 18 a 19. století.

Někdejší výhybna vybudovaná ve skále.

Výhybna Trikila.

Na závěr ještě přidám odkaz na video z provozu od řeckých přátel z The Hellenic Trainspotters‘ Site.

Foto: Martin Šarman (23. ledna 2016)

Text: Martin Šarman (s využitím materiálů wikipedia.org, stadlerrail.com)